Stojím na výchozím bodě u restaurace „u Hasičárny“ v Opavě – Kateřinkách. Čeká mě první krátký sjezd směrem k řece Opavě, kde budu poté pokračovat po jejím levém břehu. Dříve ale, než se vydám na cestu do Hlučína, zahlédnu první informační tabuli, která nám říká pár zajímavostí o Opavě a součástí je také mapa Opavska, kde je vyznačená Slezská magistrála a jiné další cyklostezky, které se zde na Opavsku nacházejí. Nemohu si nevšimnout dvou dřevěných laviček, které jsou tvarovány tak, že na mě působí dojmem domácího nábytku někde v obývacím pokoji. Před nimi jsou umístěné stojany pro kola.

Šlapu tedy do pedálů a hned po pár prvních metrech projíždím pod dvojicí mostů přes řeku Opavu. Za druhým z nich vyjíždím mírný kopeček k ulici Kolofíkovo nábřeží a pokračuji doprava po cestě podél řeky. Jedu stále po levém břehu řeky a po 1,2 km dorážím k modrému mostu u Střední technické školy. Musím jet přes most na druhou stranu na pravý břeh řeky. Po výjezdu z mostu najíždím na červeně zbarvenou asfaltovou cestu, odkud pak jedu pořád rovně podél řeky. Je možné, že během této cesty někdy ucítíte nepříjemný zápach. Je to tím, že se projíždí kolem čističky odpadních vod, ale nedejte se zlákat, trvá to jen chvíli a už projíždím pod novou mostní konstrukcí, která nese část obchvatu kolem Opavy a je nazývána S1. Tento průjezd nám značí, že se blížím k dalšímu mostu, který je pro změnu zelený. Na tachometru svítí 2,97 km a já musím opět překonat most z pravého břehu na levý, odkud pak pojedu rovně směrem k Malým Hošticím.

Přijíždím k malému mostku, odkud mě vede značení doprava na násep, kde pokračuje asfaltová cesta. U mostku je další z odpočinkových míst. Je zde menší dřevené posezení, stojany na kola a dvě informační tabule. První z nich vyobrazuje Opavsko, tuto tabuli už znám. Druhá tabule je určena Hlučínsku. Na ní najdu mapu a vyznačené cyklotrasy v tomto regionu. Cyklotrasy jsou dokonce stručně popsány. Musím dodat, že se tvůrcům toto dílo povedlo a má velmi dobrý informační charakter. Každopádně jedu dále po násepu, který končí po 200 m a kroutí se dolů doleva. Zde není žádné označení, ani žádnou značku v dáli nevidím, ale intuice mi velí jet dolů. Po pravé straně stojí kanalizační čerpací stanice a já pokračuji stále rovně ke křižovatce u nádraží. Zde mi hlásí tachometr 3,70 km a já jedu doprava přes koleje, abych se posléze dostal po ulici Slezská až na konec Malých Hoštic.

Při výjezdu na mě čeká první změny povrchu cesty. Asfalt se mění v šotolinu, což je drobný štěrk. Cesta mezi Malými a Velkými Hošticemi je vedena polem a po 620 m se znovu najíždí na asfaltovou cestu. Po pravé straně si všímám zarostlého bunkru, který zde zůstal z dob válečných a poté projíždím dobře značeným „esíčkem.“ Hned za ním se ještě otevírá vpravo pohled na bunkr, a když míjím 4 sloupy vysokého napětí, řítím se rychlým tempem směrem vpřed. Po 5,55 km vidím vlevo fotbalové hřiště, kolem kterého projíždím a dostávám se na šotolinovou cestu k zámeckému parku. Vpravo si můžeme odpočinout u krásného jezírka nebo využít dalšího dřevěného posezení po levé straně. U něj se také dozvídám z informační tabule něco o Radegast cyklotracku. Nutno podotknut, že posezení je hojně využíváno místními teenagery, což mě nutí jet dále doprava směrem k zámku. Hned o pár metrů dále mě vede značení doleva, kde na mě čeká krátké stoupání po zámecké dlažbě a už stojím před nádherným barokním zámkem ve Velkých Hošticích. Přímo v zámku se nachází restaurace Kastelán a vinárna Na zámečku. Vpravo vedle zámku je také venkovní posezení s možností občerstvení. Před zámkem stojí první dětské hřiště na trase, kde se mohou skvěle zabavit menší i větší ratolesti. Hřiště nabízí kromě skluzavek a prolézaček také dvě houpačky, koníky na pružinách či menší kolotoč. Samozřejmostí jsou stojany pro kola a to vše po necelých 6 km. Když pak vyrážím od zámku mírně doprava a chci se ještě dozvědět něco o Velkých Hošticích, zámku nebo kostelu sv. Jana Křtitele, nesmím přehlédnout tabuli po pravé straně. Dále pak projedu kolem kostela a obecního úřadu a dojíždím ke kruhovému objezdu. Značka mě vede doprava a hned za autobusovou zastávkou opět doprava. Je to taková rychlá otočka o 180^o. Poté sjíždím z mírného kopečku ulici Mírovou a už mám namířeno do Kravař. Jenže na 6,84 km po levé straně visí cedulka občerstvení U Hájků. Poté se hlavní cesta točí směrem doleva, kde na 7,08 km vidím další odpočinkové místo. Kromě informační tabule a stojanů na kola jsou zde dvě nově vypadající zastřešená dřevěná posezení, dále pak betonové hřiště s basketbalovými koši, dětské hřiště s pískovištěm, houpačkami a prolézačkami a to vše poblíž hlavního fotbalového hřiště ve Velkých Hošticích. Na hřišti je i restaurace FK Velké Hoštice.

Dále mě značení navádí mírně doleva a konečně se dostávám k výjezdu z Velkých Hoštic. Zde dochází ke změně značení, u cesty vidím menší železné tabulky s nápisem „CYKLO“. Hned první ukazuje doleva na násep, vpravo je pak čistírna odpadních vod. Vjíždím tedy na násep, cesta se změnila na šotolinu a po cestě můžu spatřit dřevěné konstrukce pro informační tabule, které zatím nejsou instalovány. Pokračuji dále podle nových ukazatelů, až se dostávám přímo k severnímu okraji golfového hřiště v Kravařích. Tam přejedu dřevěný mostek přes náhon a držím se pořád okraje hřiště. Po cestě je instalováno několik laviček. Pak dojedu k místu, které může být mírně matoucí pro ty, kteří tuto trasu neznají, jelikož zde není žádné značení. Jsou zde 2 kamenné mostky, já si vybírám ten vlevo a hned za ním odbočuji opět doleva. Nápomocná mi může být v této chvíli červená turistická značka na stromě. Od této chvíle se vzdaluji od hřiště a projíždím zámeckým parkem. Když mi tachometr ukázal hodnotu 8,68 km, uviděl jsem vlevo v trávníku vyšlapanou krátkou pěšinu. Moje zvědavost mě nakonec přesvědčila, abych se šel podívat, kam ta cestička vede. Překonal jsem další mostek a k mému překvapení jsem našel další ideální místo k odpočinku. Mezi stromy je schované posezení ze dřeva a je tady také místo, kde je možné rozdělat táborák. Hned vedle je oplocené dětské hřiště, takže ideální místo pro letní romantiku u ohně. Poté jsem opět pokračoval v cestě. Proťal jsem asfaltovou cestu vedoucí k zámku, vlevo byla půjčovna golfových vozítek, zámek si držím pořád po pravé ruce. V zámku můžeme navštívit Zámeckou restauraci.  Dále je cesta velmi špatně značená a můžeme se lehce ztratit. Teď na 9 km jsem u zámku dorazil ke „křižovatce“ pěti cestiček. Volím druhou zleva a po krátkém průjezdu se dávám před mostem doprava. Jako poznávací znamení mohou sloužit dřevěné stoličky a lavice se stolem po levé straně. Odtud jsem spatřil další most a cyklistickou značku, kterou jsem právě hledal. Ta mě posílá doleva přes most a teprve teď můžu hrdě prohlásit, že jsem se úspěšně vymotal ze spleti zámeckých uliček. Za mostem následuji značku doleva a dostávám k restauraci Damika, která je po levé straně, stejně jako informační tabule Hlučínska. Před sebou vidím rozcestník, podle kterého odbočuji doprava na ulici Nábřežní. Projíždím dále Kravařema, dostávám se na křižovatku s ulicí Tyršova. Když se ohlédnu doprava, uvidím známou kravařskou restauraci U Šťura. Tyto prostory, ve kterých právě stojím, jsou proslaveny tradičním kravařským odpustem. Slavnosti se zde konají každoročně na prostranství vpravo od křižovatky, ale stánky se táhnou i směrem doleva a také Nábřežní ulicí. Každopádně musím v mé cestě pokračovat rovně, až se dostanu na konec této ulice. Tam mě ukazatel nasměruje doprava a já vjíždím na in-line stezku, vedoucí z Kravař do Mokrých Lazců. Hned za odbočkou je po levé straně další informační tabule, stojany na kola, koš na odpadky a poněkud ztrouchnivělé dřevěné posezení. In-line stezka mě vede velmi příjemným až romantickým prostředím mezi poli, kde nasávám čerstvý vzduch a nabírám novou energii. Dojíždím ke značce, která ukazuje doprava. Tento pohled si opravdu užijte, jelikož je to poslední cyklistické značení stezky č. 55 potažmo Slezské magistrály. Dále už mě čeká jen jízda podle mapy a intuice.

12,56 km ukazuje tachometr a já dojíždím k dalšímu mostu přes řeku Opavu. Před ním můžu opět relaxovat na zastřešeném dřevěném posezení nebo si jen přečíst něco o Kravařích na informační tabuli. Pravdou je, že místní sprejeři zřejmě trpí nedostatkem ploch na svá „umělecká“ díla, ale i tak je tabule dobře čitelná. Za mostem jsou ještě další dvě tabule, věnující se Radegast cyklo-tracku a Mokrým Lazcům. Jedu pořád rovně podle stezky a při vjezdu do Mokrých Lazců slyším zleva štěkot psů z místního agility klubu. Vpravo je myslivecká bouda Lesanka a poté přejíždím malý mostek, kde na mě už čeká polní cesta v dosti dezolátním stavu. Poprvé mě čeká úsek plný výmolů a kamení. Naštěstí to netrvá dlouho a dojíždím k nádraží v Mokrých Lazcích. Musím odbočit doprava k železničnímu přejezdu, kde už zase začíná asfaltová cesta. Poté jedu kolem fotbalového hřiště místního klubu a dostávám se na křižovatku s ulicí Sokolská. Naproti mně stojí značka Radegast cyklo-tracku č. 6199, které ukazuje doprava. Já ale vím, že Slezská magistrála vede doleva, proto se tímto směrem vydávám. Hned za pár metrů stojí po levé straně restaurace Sokolovna, které dodnes nevyšla ze stínů komunistických náleven. Doufejme, že vnitřek nevypadá jako venek a já tak rychle změním názor. Naproti restaurace je také cyklistické označení, které mě ale vůbec nezajímá a musím projet rovně přes křižovatku. Od této chvíle mě čeká dlouhý úsek po silnici III. třídy přes Lhotu, Smolkov, Háj ve Slezsku a Chabičov.

Po výjezdu z Mokrých Lazců si všímám vpravo Hrabiňského kopce, který byl důležitým strategickým bodem během 2. světové války. Nejtěžší boje zde probíhaly na konci války při tzv. Ostravské operaci. Dnes válku připomíná monumentální Památník II. světové války v Hrabyni a nálezy staré munice v místních lesích a okolí.

Těsně před Lhotou pak narážím na velkou kamennou sochu s motivy ukřižování Ježíše Krista, která stojí vpravo u cesty. Hned za vjezdem do vesničky mohou cyklisté využít služeb JO potravin, patřící síti maloobchodů TEMPO. Je to ta klasická vesnická „jednota“. Po 15,11 km dojíždím k další hospůdce tentokráte U Ferdy. Hned o pár metrů dále zastavuji znovu, jelikož mě cedule vyzývá k navštívení občerstvení U hasičů. Hned z tabule zjišťuji, že je otevřeno jen tři dny v týdnu a podle mého dojmu se bude jednat o místní letní posezení pro pár zdejších jedinců.

Pokračuji tedy dále, na trase se nic podstatného neděje, před Smolkovem vlevo stojí kaplička, která už asi také pamatovala lepší časy, a ve vesnici mě pak vítají další JO potraviny. Jsem na 17,14 km a vpravo od cesty nacházím restauraci, která nabízí krásnou zahradu i dětské hřiště zároveň. Hned za restaurací pak ještě vidím velkou mapu Opavska, která ale nemá pro mě velký informační charakter a tak jedu vstříc další vesnici.

Důležitý bod na trase nastává, když se hlavní cesta střetává u ulicí Jílová v Háji ve Slezsku. V tomto místě se po levé straně objevuje cyklistická značka Radegast cyklo-tracku, která mě později dovede až do Jilešovic. Na 18,63 km dojíždím k malému náměstíčku. Konečně vidím první hotel na trase, kde součástí je i restaurace a to vše je nazváno Pod Hůrkou. Jsou zde i pro změnu TUTY potraviny, spoustu místa k posezení u restaurace, ideální pro odpočinek na cestě. Při dalším pokračování Hájem ještě narážím na hospodu s menší zahrádkou, která ale nevypadá z venku moc přívětivě. O pár metrů dále se mi otevírá úžasný pohled na zdejší kostel sv. Valentina, ale jedu dále podle značení a Chabičovem jen projíždím. Za ním musím odbočit směrem na Jilešovice. Před odbočkou je sice cyklistická značka ukazující doleva, ale je taky docela možné, že ji někdo z vás přehlédne, jelikož je připevněná na dřevěném sloupu vysokého napětí na levé straně. I já jsem ji poprvé zahlédl až na poslední chvíli. Každopádně zatáčku lze dobře poznat podle nápadného památníku rudé armády, který stojí u cesty. Podél něj jedu vlevo, sjíždím z hlavní cesty směřující doprava. Vlevo si ještě všímám menší kamenné sochy s motivy ukřižování Ježíše Krista a mířím si to přímo do Jilešovic. Po cestě na mě čeká první a zároveň poslední stoupání na této trase. Jeho délka je 550 m a vede přes levotočivou serpentinu. Před nájezdem do stoupání je na cestě nastříkán žlutým sprejem nápis „zkratka“, která vede do pole a můžeme si tak stoupání hezky zkrátit, protože vyšlapaná hliněná cestička vypadá docela sjízdně. Já ale stoupám přes serpentinu, a když se dostávám na vrchol, otevírá se mi nádherný výhled na všechny strany. Zastavuji u kapličky z roku 1903 a kochám se pohledem. Vlevo pozoruji postupně Dolní Benešov, Kozmice a Hlučín, přímo přede mnou se leskne vodní hladina hlučínského jezera a vpravo se naskýtá krásný pohled na Dobroslavice. Až se nabažím tímto výhledem, nasedám na kolo a sjíždím dolů do Jilešovic. Celková délka sjezdu je 1,37 km, projíždím serpentinou kolem hřbitova a už stojím u kaple. Před ní ukazuje cyklistická značka doprava na Dobroslavice, já se ale v tomto místě opouštím hlavní cestu a musím se odpojit od cyklostezky. Pokračuju doleva za autobusovou zastávkou tak, jak to naznačují růžové šipky na vozovce. Za zatáčkou stojí hospůdka U Malurů. Pokračuji rovně pod viadukt, kde pak za ním musím odbočit doleva, ostatně šipky jsou na vozovce i v tomto místě. Ještě se ale musím zmínit o tom, že kdybychom jeli za viaduktem rovně do slepé uličky, narazíme na Restauraci a penzion Kamenec. Toto místo bych opravdu doporučil navštívit, je zde nádherný areál s beach volejbalovým hřištěm, tenisovým kurtem, menším fotbalovým hřištěm a velkým dětským hřištěm. K dispozici je spousta stojanů na kola, takže je zde zřejmě cyklistický ruch plně rozvinut. Vracím se ale do své původní polohy vlevo za viaduktem a jedu rovně kolem kolejí nade mnou až k mostu přes řeku Opavu. 200 m za mostem na 23,32 km je prvně odbočka doprava na asfaltovou cestu, která ale vede do mlýna Kolečko. Následně kolem staré zrezivělé značky „zákaz vjezdu“ vjíždím na polní cestu vedoucí k jezeru. Polní cesta je hlíněná a dobře ušlapaná, po 300 m zabočuje doprava kolem železného zábradlí a po dalších pár metrech vyjíždím na rozcestí, které není žádným způsobem značeno. Zde si můžeme vybrat, jakým směrem budeme pokračovat. Vlevo za modrou zábranou pro vjezd aut se můžeme napojit na cyklostezku č. 6096 nebo pokračovat po levém břehu jezera. Když přejedu rovně po náspu, pojedu po pravém břehu jezera. Tuto cestu bych ale nedoporučoval, je plná výmolu, místa hodně úzká a zarostlá bujnou vegetací. Navíc dochází ke střetu s rybáři, kteří zde mají svá stanoviště a netváří se moc nadšeně, když jim tam někdo projíždí na kole. Proto volím cestu vpravo po náspu, která dále vede kolem řeky Opavy po jejím levém břehu. Cesta je zde poměrně rovná, hlíněný povrch se míchá s kamením, trávou a kořeny stromů, ale sjízdnost je perfektní. Navíc se mi otvírá nádherný pohled na přírodní scenérii kolem řeky, který opravdu stojí za to. Tachometr ukazuje 25,87 km, když projíždím kolem modré zábrany pro vjezd aut a hned za ní vidím kamennou hráz a slyším bouřící splav. Další krásné místo pro nerušený odpočinek a chytání bronzu v horkých letních dnech. A to už jsem jen 500 m od konce své poutě, jelikož brzo přijíždím k mostu na hlavní cestě směrem na Hlučín. V tomto místě se Slezská magistrála napojuje na trasu č. 5 - Jantarovou stezku.